V sobotu 15. června 2019 v Pozzomaggiore, na Sardinii, kardinál Angelo Becciu, Prefekt kongregace pro záležitosti svatých, také on ze Sardinie, blahořečil ve jménu svatého Otce Edvige Carboni ASC, ženu pokornou a statečnou, uchvácenou Bohem, která celý život manuálně pracovala v rodině, pro potřebné, byla přítelkyní chudých a opuštěných, která byla obdařená mnohými nadpřirozenými milostmi. 
Hedvika Carboni ASC, se narodila 3. května 1880 v Pozzomaggiore, na Sardinii. Její rodiče, otec Giovanni Battista e matka Maria Domenica Pinna, byli manželé vznešených ctností. 
Chtěla vstoupit do nějakého zasvěceného společenství, ale nemohla, musela se starat o svou nemocnou matku. Své modlitby a utrpení obětovala především za spásu duší vojáků a za pád komunistického režimu v Rusku. Proslula také dalšími mimořádnými dary, kterými Bůh navštěvuje mystiky. Přesto o jejím životě slyšel jen málokdo.

“V čem spočívá velikost této ženy? Pochopila, že důležité nejsou ani tak její krásné a svaté ideje, nýbrž přijmout a vzít za svou Boží vůli. Být svatý totiž nespočívá v následování svých, byť by svatých předsevzetí, ale ve vnímavosti k tomu, jaký plán má s tebou Bůh a v jeho následování, jako Maria,” řekl kardinál Angelo Becciu.

Od roku 1929 opustila Sardinií a žila se svojí sestrou, která byla učitelkou na základním stupni. Žila ve skrytu. 
Nakonec se přestěhovala do Říma (1938) a tam chodila k salesiánům každé ráno na mši a modlívala se v kapli svaté Anny. Od 25. září 1941 se stala Salesiánkou Spolupracovnici. 
Jednou si Hedvika zapsala do svého deníku, že Ježíš po ni chce, aby své utrpení obětovala za vykoupení duší, zejména vojáků všech politických konfliktů, a za pád ateistického komunistického režimu v Sovětském Rusku. Život prosté sardské dívky se tak prolnul s tragickými kapitolami 20. století:

“Velké dějiny jsou utvářeny malými příběhy. Maličcí hluboce ovlivňují dějiny, to je logika evangelia. Tí, s nimiž se za života nepočítá, se stávají centrálním bodem. Stalo se to tak s Marií, kdo ji za jejího života znal? A nyní je uctívána ve všech koutech země. Jsou to dějiny, které utváří Bůh a které buduje prostřednictvím nepatrných, jež na Něho spoléhají. Je skutečně pozoruhodné, že si vzala k srdci touhu obětovat se za obrácení Ruska a za utrpení vojáků. Musíme si uvědomit, že prožila dvě války. A v roce 1917 také vidíme ve Fatimě P. Marii, která žádá o modlitby za obrácení Ruska a za ty, kdo se nechávali vést falešnými a protikřesťanskými ideologiemi.”

Měla velice rada Pannu Marii, a dostalo se je i zjevení Dona Boska, který ji povzbuzoval. 
Hedvika Carboni zemřela 17. února 1952 v Římě, kde žila již od roku 1938. Zemřela náhlé v tichu a v pokoře tak jak žila, jeden její spolupracovník komunista, kterému často pomáhala, o ni prohlásil. „To byla opravdu svatá“. 
Beatifikační proces byl zahájen římským vikariátem v roce 1968 a posléze obnoven na základě nových norem v roce 1999. 7. listopadu 2018 papež František schválil vyhlášení dekretu o nevysvětlitelném uzdravení na její přímluvu. Od letošního května jsou tělesné ostatky dnes již blahoslavené Hedviky Carboni uloženy v kostele svatého Jiří v Pozzomaggiore na Sardinii.

Spracoval Jan Ihnát, SDB